Parta nadšených průvodců

Mám 2 krásné děti, které jsou tím, co mě přivedlo po 10 letech v bankovnictví k otázkám výchovy a školství. Mým cílem je, aby naše děti uměly obstát v reálném životě a našly v něm své místo. Chtěla bych přispět k tomu, aby naše děti byly aktivní, přemýšlely, komunikovaly, argumentovaly, vyjednávaly, spolupracovaly a uměly věci dotahovat do konce. Chtěla bych spolu s nimi, průvodci a Vámi rodiči budovat malou přátelskou školu, kde budeme rozvíjet sociální dovednosti dětí a podporovat jejich citlivost vůči sobě navzájem, přírodě, lidem a svému okolí.

Mám ráda vše, co je spojené s vodou a přírodou – koupání, lyže, potápění, jachting, kempování, turistiku, kolo, jógu – a hlavně příjemné lidi.

Do ScioŠkoly mě přivedla má velká nespokojenost se současným stavem (nejen) vzdělávání (byť je trvale měněn :-). A musím se přiznat, že jsem v projektu ScioŠkol rád, protože se jedná o funkční, hodnotově orientované společenství, ve kterém jsou rozdíly mezi lidmi respektovány a vzájemným pojítkem je vize, která přesahuje schopnosti jedince.

Jsem původní profesí farmaceut, a proto je mé ústřední téma zdraví. Posledních deset let jsem dělal vše pro to, aby se k lidem dostaly včas ty správné léky; v následné etapě bych raději udělal něco pro to, aby jich lidé potřebovali mnohém méně, než je tomu v současné době. S dětmi se budu věnovat přírodním vědám, vztahům a emocím a přidám vše, co jsem se naučil v mé oblíbené zážitkové pedagogice.

Mám 4 děti, a jsem tak dennodenním pozorovatelem toho, jak může proces vzdělávání  probíhat, když je mu ponechána náležitá svoboda.

Vystudovala jsem učitelství 1. stupně ZŠ a speciální pedagogiku. Následovala 8 letá praxe, především s mladšími dětmi /1.-3. roč./. Mými největšími průvodci životem se poté staly naše tři děti, Linda, Esťa a Teo. Těším se na to, že k nim přibudou i další z řad vašich dětí ☺ a na společné bytí…

Ráda si všímám vztahů, souvislostí, pozoruji dění kolem sebe a snažím se vidět věci, které někdy zůstávají skryté. V podstatě bych řekla, že právě to by měla škola přinášet. Rozvíjet vztahy, otevřeně a s respektem komunikovat, podpořit, co je třeba, společně tvořit pravidla/hranice a řešit problémy, být místem, kam nás těší chodit a cítíme se zde bezpečně… Velmi se mi líbilo přirovnání pana B. Kartouze z EDUinu, který o škole řekl, že je to taková Společenská laboratoř.

Co mám ráda? Sebe a svoji rodinu, Tai-chi, tanec a zpěv, toulání přírodou i městem, hru na flétnu a své tělo, scrabble, kočky, valašskou kyselici, vůni a chuť jasmínového čaje a čerstvě namleté kávy, seriál Červený trpaslík, pohádku S čerty nejsou žerty a především všechny lidi s otevřeným srdcem ☺.

Jsem vystudovanou psycholožkou a pedagožkou se zkušenostmi jak z oblasti náhradní rodinné péče, tak z oblasti státního i alternativního školství. Především jsem ale trojnásobnou mámou, kterou při pohledu na děti fascinuje jejich schopnost růst, žít naplno, být plní energie, opravdu cítit, přemýšlet a klást důvtipné otázky (např. „Pouští na podzim strom listy, nebo se listí pouští stromu?“. 

Jsem ráda, že ScioŠkola umožňuje využít těchto schopností ve skutečný rozvoj kompetencí dítěte, k jeho zrání, síle a integritě. A pracuje s nimi tak, aby děti nebyly ve svých životech jen diváci, ale zůstaly také jejich tvůrci, kteří jednou odvážně vystoupí z naší školy a aktivně vyjdou vstříc dospělému světu.

Vystudoval jsem management v neziskovém sektoru a pracoval jako projektový a marketingový manažer, než mi došlo, že pokud chci pro své děti učinit tento svět lepším, musím začít na začátku. Ukázat všem dětem hodnoty jako je svoboda, samostanost, zodpovědnost, ale i přátelství, odvaha a překonání sebe sama je dle mého nejlepší cestou ke zdravé společnosti plné seběvědomých lidí, kteří se na sebe navzájem mohou spolehnout. 

Svůj volný čas nejraději trávím v přírodě, s dobrou knihou nebo při šermu.

Jsem vystudovaná diplomovaná specialistka sociální práce a sociální pedagogiky. Následně jsem studovala Andragogiku v oboru vzdělávání dospělých a řízení lidských zdroj .
Už od základní školy jsem vnímala, že práce s lidmi bude jednou z hlavních směrů mého profesního života. Mé kroky vedly k práci s lidmi z různých sociálních struktur. V sociální sféře jsem se pohybovala deset let. Rozmanitost této práce mě pokaždé dokázala plně nadchnout a hledání řešení specifických situací ve mně vzbuzovalo smysl pro další práci. Protože ráda posouvám své znalosti a získané dovednosti, začala jsem působit v oblasti středního managementu. O možnostech v oblasti vzdělávání všech věkových skupin, jsem se začala blíže zajímat na pozici koordinátora projektů v oblasti školství. V mé poslední profesi HR manažerky, jsem pocítila potřebu připravovat mladé lidi už od útlého dětství k seberozvoji a osvojení celoživotního učení. Vyvolat v nich zájem a následnou potřebu k získávání potřebných dovedností pro běžný život.
Ve ScioŠkole spatřuji právě tento otevřený prostor pro objevování potřebných dovedností a schopností nejen dětí, ale i vlastních. Jsem matka dvou dětí, které se snažím vést k svobodnému přemýšlení a osobní odpovědnosti, která vede k samostatnosti. V dětech bych ráda podporovala radost z učení. Dále také zkoumání vnějšího ale i vnitřního světa.
Vlastní rovnováhu nacházím na horách, sportem, čtením odborné literatury a především v kruhu své rodiny.

Narodila jsem se ve Frýdku-Místku, vystudovala to, co teď k životu vůbec nepotřebuji, zato mě baví spousta věcí. Možná je to tím, že mě baví samotný život!

Od první třídy jsem tancovala závodně latinsko-americké tance, což mě neopustilo dodnes, jen se to přetransformovalo ve vášeň k salse. Vedu kurzy salsy jak pro páry, tak pro ženy. Přes tanec jsem se přirozeně dostala k hudbě a nyní hraji v africké skupině Simba Hula Watu.

Kromě tancování a bubnování mě baví muzicírování obecně. Učím se hrát na africkou harfu koru a až se to naučím, s radostí vám zahraji. Chodím ráda na procházky do přírody, kam si chodím vypínat hlavu a čerpat energii. Podobný účinek na mě mají hry intuitivní pedagogiky. Té se věnuji již šestým rokem a je to něco, co mi dává smysl a doporučuji to každému. Skrze své tělo, hlas a pohyb se dostáváte do přítomnosti a poznáváte sami sebe. Bez hodnocení, bez zaměření se na výsledek. Dáváte pozornost pouze tomu, co se děje právě v té chvíli. A o to se snažím i v každodenním běžném životě.

Byla jsem průvodce v lesní školce a nyní jsem se svým mladším synem na rodičovské dovolené. Ale jelikož jsem velice akční tvor, ráda si hraji a bytí s vícero dětmi mě moc baví, tak jsem hledala místo, kde bych svůj potenciál mohla využít a mám radost, že jsem našla… 🙂

Vystudovala jsem Filozofickou fakultu v Ostravě, obor Sociální práce s poradenským zaměřením. Působila jsem v oblasti rozvoje sociálních dovedností a terapeutické činnosti s dospělými.

Nyní mě vítr zavál jiným směrem a v dětech bych ráda posilovala pocit sounáležitosti tak, aby se cítily součástí vztahů a byly schopné budovat vztahy založené na vzájemném respektu, spolupráci a odpovědnosti. Mimo jiné se budu věnovat rozmanitostem českého jazyka, přírodovědným znalostem, pohybovým činnostem a individuální práci s jednotlivci.

Volné chvíle trávím především se svými 2 dětmi a manželem, horskou turistikou, fitness, vzděláváním a kreativními činnostmi a v neposlední řadě ve společnosti přátel a rodiny.

Mé životní krédo je: „Enjoy life.“ Sni, jako bys měl žít navěky. Žij, jako bys měl zemřít dnes. (James Dean)

Poznávání, experimentace, výzvy, kreativita, naivita, fantazie a věčné zkoušení svých hranic mě stejně jako děti provází celým životem. Možná proto jdu s dětmi bok po boku i v profesionální dráze. 

Doba, kdy jsem si začala klást otázky, zda to, co škola dětem nabízí, je opravdu příprava na reálný život, se táhne do minulosti, kdy jsme domů přijali dva náctileté chlapce, aby u nás dospěli, vyučili se a pokud možno se zařadili do normálního života. Tehdy jsem pochopila, že ani slovní druhy, ani dělení dvojciferným číslem jim v tom opravdu nepomůže. K tomu se přidala zkušenost s panem profesorem Hejným na Letní škole a následně práce „jeho metodou“ pozorovatele a průvodce ve třídě. A v neposlední řadě i osobní zkušenost, kdy člověk nechápe, co se s ním děje, neumí popsat emoce, které prožívá, a tudíž s nimi ani neumí zacházet, mě přivedly k tomu, že je v systému něco špatně.  Proto ScioŠkola.

Ve volném čase se snažím hlavně odpočívat. Učím se to. Ráda čtu, tvořím, chodím po horách, hraji volejbal, lyžuji nebo se rýpu v zahradě a nebo jen tak sedím, bloumám a koukám na hory. 

I am a mother of 3 amazing girls and have seen what a typical educational system “can do” for them. I love the idea the Scio schools represent. People at Scio support and challenge children to use their brains and actually think about the information they receive, not just repeat what is written in the text books.

I have been speaking English ever since I remember and being married to an American forces me to continue speaking English every day till death do us apart :). I am very excited to be a part of the team at Scio school and be able to help them to develop children´s individuality, independence and creativity.

Our house is full of people and animals (dog, cats, fish, hamster) and is loud and crazy and that is how I love it! What else I love is gardening and anything I can I try to grow myself. I like to watch things grow and bloom. And I can´t forget another passion of my life which is books. I love reading and I read literally everything.

Scioškola je pro mě přirozený způsob, jak přizpůsobit současné školství potřebám dnešní složité moderní doby. K čemu bude dětem znalost přechodníků, když nepoznají dezinformační zprávu? Jsem člověk společensky angažovaný a myslím si, že průvodce, který jde sám příkladem, je pro děti v naší škole tou nejlepší inspirací. Vždy jsem si zakládal na co nejintenzivnější komunikaci s rodiči a Scioškola jde v této spolupráci ještě dál. Vytvoření fungující a otevřené komunity průvodců, žáků a rodičů je nezbytný základ k dobré spolupráci.
Mezi mé koníčky patří recenzování knížek, včelaření, deskovky, divadlo a hudba. Sem tam uspořádám punkový koncert, podílel jsem se na založení portálu obcankari.cz sdružující učitele společenských věd. Sbírám kešky, rád cestuji. Občas se snažím držet ústa a krok, ale vždy nakonec zjišťuji, že takové věci mi nikdy nešly, nejdou a nepůjdou. Nemlčet k nespravedlnosti má smysl!

Když jsem chodila do školy, byli jsme hodnoceni červenými a černými čtverečky, pochvalami a poznámkami a známkami. Na všechny děti byly při výuce kladeny stejné požadavky bez rozdílu jejich schopností. Cílem vzdělání nebylo vědění, ale dobré známky. Když jsem dostala špatnou známku, měla jsem pocit selhání. Soustředěním na známky mi unikal smysl poznání vyučované látky, ale především poznání sebe sama. Co mě baví, co mě motivuje, co mi jde lépe a co hůře? Tím mi ani jedničky na vysvědčení neulehčily profesní výběr.

Proto vítám možnost škol, které přistupují k výuce a hodnocení žáků odlišným způsobem, než jak jsme byli za minulá desetiletí zvyklí. Líbí se mi podpora silných stránek osobnosti, práce s chybou jako příležitostí k poznání, či využívání formativního hodnocení, které vede děti k růstu a bere v potaz jejich možnosti a odlišnou rychlost vývoje. Je pro mě důležité, aby se děti ve škole cítily bezpečně a práce ve škole pro ně byla smysluplná.

Pracuji pátým rokem jako asistentka pedagoga a cítím, že mě tato práce baví a naplňuje. Uplatňuji svou empatii a kreativitu. Pomáhám dětem se učit. A na oplátku se učím já od nich :). Mám ráda týmovou práci.

Miluji přírodu a vše s ní spojené – procházky, výlety, cestování, projížďky na kole zahradničení, chovatelství a kutilství. Baví mě poznávat nové lidi a rozšiřovat si obzory.

V systému vzdělávání se pohybuji většinu svého života. Pestré, ale často nepříliš pozitivní zkušenosti, které jsem posbírala během svého působení před i za katedrou, mne dovedly až do naší školy.

Vystudovala jsem učitelství výtvarné výchovy a během studií jsem si osvojila základy zážitkové pedagogiky a její principy dále využívala v době svého působení na ZŠ a ZUŠ. Vzdělávání vnímám jako partnerský, aktivní, otevřený a vzájemně obohacující vztah, který může všem účastníkům přinášet radost, uspokojení a inspiraci. Ke každému dítěti se snažím přistupovat individuálně a podporovat jej v zodpovědnosti, samostatnosti, tvořivosti, schopnosti empatie, kritického myšlení a konstruktivního dialogu.

Ráda se učím nové věci a vyhovuje mi myšlení mimo škatulky. V současné době se věnuji především studiu arteterapie, které bych se ráda v budoucnu věnovala více. Ve volném čase kromě návštěv výstav, koncertů a divadelních představení, ráda čtu (snad vše kromě návodů k použití), mám moc ráda pohyb a výlety všemi směry. Ráda tvořím, vařím a koketuji s výrobou domácí přírodní kosmetiky a jinou přírodní alchymií. Čas od času také vedu tvůrčí workshopy v rámci táborů, festivalů, aj.

sem nadšený podnikavec a sportovec. Věčný optimista, takže mě zamračeného uvidíte málokdy. Závodím na in-line bruslích, vedu kroužky, tábory, podnikám a snažím se žít naplno. „Žij teď a tady a užívej každého okamžiku“ to je moje heslo.

Po gymplu jsem měl celkem spleen, co dále, jestli na VŠ nebo někde do práce, ale nikdy jsem nenašel správný studijní obor nebo práci, kde by mě vše bavilo, proto jsem se rozhodl jít cestou podnikání.

Na klasické škole jsem byl zklamaný z tělocviku, kdy jsme hráli pouze basketbal, proto byl sport a zážitkové aktivity volbou číslo jedna. V roce 2014 jsem se začal věnovat bubble fotbalu, jezdit do škol, organizovat akce s bublinami na dny dětí apod. O rok později jsme v Třinci založili také in-line klub – ve kterém vedeme tábory, tréninky dětí i dospělých, kroužky in-line bruslení a mimo to vedeme i volnočasové kroužky.

Mimo tyto úspěšné aktivity vymýšlím a vedu další podnikání v jiném odvětví. Podnikání je svět neomezených možností. V dnešní době můžete vymyslet cokoli, a pokud do toho dáte srdíčko a je to zajímavé, podaří se to. Také aktivně závodím na in-line bruslích, sport a aktivní životní styl je věc, bez které si neumím představit svůj život, i když často nestíhám…

Vďaka mojim rodičom som od detstva trávila mnoho času v prírode. Na lúke, pri vode, na horách. Spolu s rodičmi sme jazdili na výlety po Slovensku, športovali, zbierali liečivé rastliny, stanovali a opekali. Spolu so sestrami, sesternicami a bratrancami sme liezli na stromy, na strechy a za komíny, varili lektvary a zakladali ohne. V mojich jedenástich rokoch sme sa presťahovali z mesta do skutočnej prírody, priamo do srdca Národného parku Nízke Tatry a tam začalo to pravé dobrodružstvo. Na hory sme už nemuseli jazdiť, pretože sme v nich žili, liečivé rastliny nám rástli samé rovno pod oknom a pre stanovanie v prírode stačilo rozložiť stan pred dverami domu. Vysoká zver, líšky, medvede, ale i vlci boli našimi susedmi. Stromy a hromady snehu už ale neboli len na zábavu. Bola to i nie vždy ľahká práca. Život. Stále mám k tomu blízko. Milujem pozorovať prírodu a potrebujem byť s ňou v úzkom kontakte.
Mám tri deti, ktoré ma mnohé naučili. I keď lekcie to boli niekedy ťažké, som za ne nesmierne vďačná, pretože bez nich by som nebola tam, kde som teraz. Vďaka nim som dostala úžasnú príležitosť viac porozumieť sama sebe. Baví ma sledovať ich a načúvať im. Nepredstavujte si ma ale ako zenového majstra. 😀 

Bavia ma logické a matematické hádanky, zber a využívanie darov prírody. Rada čítam knihy, hrám spoločenské hry a moc rada zarovnávam veci podľa veľkosti, tvaru a farby. Takže mám pochopenie pre určité typy detí. 🙂

Som vďačná, že mám možnosť byť súčasťou komunity, ktorá existuje okolo SCIO školy. Ako rodič, ako sprievodca, ako priateľ.