Z deníčku pokročilého průvodce: Zlepšuje se to!

Při pohledu na současné školství lidé obvykle nejásají. Mzdy jsou podle studie na serveru statista.com na chvostu průměru zemí EU, obor sráží nízká společenská prestiž učitelů, bojujeme s konzervativním prostředím, systém trpí nedostatečnými investicemi. Nicméně tu a tam zjistíme, že nic není tak černé, jak by se mohlo zdát. Příkladem budiž generace studentů pedagogiky, která aktuálně studuje na vysokých školách.

Od dob mých vlastních státnic totiž systém vzdělání budoucích učitelů prodělal změny, o nichž jsem vůbec netušil. Zatímco já studoval v ještě stále konzervativním prostředí, kdy moderní metody byly zmíněny jen jako okrajová bizarnost a většina spolužáků jako motivaci studovat učitelství uvedla toliko „mít magistra, ať mám větší šanci na trhu práce“, kolega praktikant z Ostravské univerzity mě nedávno vyvedl z omylu. Dnešní studenti oboru čeština-dějepis jsou mnohem aktivnější a moderní metody jsou pro ně stejným denním chlebem, jako před třiceti lety okraje sešitů pro naši třídní.

A tak v hodinách praxe vyjeveně koukám na to, jak si děti prostředního trojročí osvojují problematiku online komunikace, multimediální formou se dozvídají o řetězových e-mailech, hravě tvoří a vše propojují s prevencí sociálně patologických jevů. Deváťáci srovnávají literární texty různých epoch, pracují ve Vennově diagramu, propojují češtinu-dějepis… a to všechno v rámci skvěle připravené hodiny obsahující jasně měřitelný cíl a prohlubující konkrétní kompetenci.

Držím v ruce pracovní list, s nimiž jsme se ještě před deseti lety mohli setkat maximálně na webovkách Moderních metod nebo Jednoho světa, zatímco dneska jsou učitelé natolik didakticky vybaveni, že si takové pracovní listy vytvoří sami a lépe. Nemohu mluvit za jiné obory, ale věřím, že podobný trend se netýká jen humanitních předmětů. Školství se odráží ode dna!