Škola, do níž se těší děti i průvodci. Jak to chodí ve frýdecké ScioŠkole?

Základní ScioŠkola ve Frýdku-Místku děti učí, jak vzít zodpovědnost za svou budoucnost do vlastních rukou. Známky tady neexistují, místo nich se žáci hodnotí sami a dostávají zpětnou vazbu od průvodců, jak se tady říká učitelům. Výsledkem je, že děti chodí do školy rády. Ředitelkou ScioŠkoly je Darina Klimparová.

8. 3. 2021| Darina Klimparová
Darina

Vojta je zvídavý kluk, neustále se nás ptá a prahne po odpovědích na své otázky, jak věci fungují. Do školy se těší, protože si myslí, že se dále bude dozvídat odpovědi na své dotazy třeba z fyziky a chemie, které ho zajímají.  Rád si s námi čte a ve volných chvílích si jen tak počítáme. Pak jsou ale oblasti, které ho zajímají méně a potřebuje v nich větší podporu a trpělivost od učitele.

Darino, proč je pro Vás tak důležité, aby se děti učily vlastním tempem a místo známek byly hodnoceny slovně?

Chci, aby se děti mohly učit tempem, které je jim vlastní, protože pak mohou častěji zažívat úspěch, který dále podporuje jejich motivaci k učení. Pro děti, které nezažívají úspěch nebo se učí něco, co je vůbec nezajímá, je učení mučení. Ráda bych, aby se naše děti učily rády stále. Díky respektujícímu slovnímu hodnocení dostávají děti konkrétní zpětnou vazbu, která jim říká, na čem potřebují zapracovat, ale nestanovujeme nedosažitelné nebo naopak málo ambiciózní cíle. Hodnocení i nastavování cílů u nás děláme společně s dětmi, které se tak samy učí zhodnotit své chování i učení a realisticky si naplánovat přiměřené cíle svého rozvoje. Pro mě je také extrémně důležité stavět na jejich silných stránkách, které primárně rozvíjíme i nad rámec obvyklých znalostí a dovedností. Ty slabší jim pomáháme dostat na takovou úroveň, aby mohly v životě úspěšně obstát.

 

Jak to tedy vypadá u vás v první třídě?

Ve ScioŠkole ve Frýdku-Místku máme výuku v trojročích. Nejmladší děti jsou tedy společně ve skupině 1.-3. ročník. Když přijdete k nám do třídy, uvidíte, že skupinka dvou pracuje na pomůcce, skupinka tří si vyplňuje něco v písance, jedno dítě něco kreslí. A u toho všeho je kupodivu klid, protože děti dělají to, co je v tu chvíli zajímá a baví. Mají k tomu vytvořený prostor. Samozřejmě ale mají také určitý plán toho, co musejí za den nebo za týden udělat, a co si zrovna chtějí plnit, to si plní. Děti mají možnost organizovat si především svůj čas učení, volit si témata i způsob práce.

Není to anarchie? Určitě jste se za ta léta setkala s názorem, jak se děti mohou v takovém prostředí něco naučit.

To může říci jenom ten, kdo se u nás nebyl nikdy podívat. Anarchie u nás opravdu nevládne, naopak vedeme děti k plné zodpovědnosti za to, co dělají. Nazvala bych to přímou demokracií. U nás jsou jasně daná pravidla, která vždy vznikají na shromáždění školy, kde děti i dospělí mají každý svůj hlas. Odhlasujeme si taková pravidla, aby se nám společně příjemně fungovalo, ale aby nebyla zbytečně omezující. Děti i dospělí jsou tak mnohem angažovanější pravidla dodržovat, ale také na jejich dodržování u ostatních dohlížet. Z pravidel bych pro příklad uvedla Respekt k sobě, ostatním i věcem. Svoboda je tedy jednoznačně spojena se zodpovědností a děti mají takovou zodpovědnost, jakou jsou schopni zvládnout. Častěji než slovo svoboda proto u nás uslyšíte slovo zodpovědnost. 

Můžete uvést nějaké konkrétní pravidlo, na kterém se podílejí děti?

Dlouho jsme řešili téma používání mobilních telefonů. Když ScioŠkola vznikla, rozhodli jsme se, že naše škola bude bezmobilová, dokud děti pravidlo nebudou chtít změnit.  Občas se stalo, že si někdo stěžoval, že nemůže mobil používat. Na to se mu dostávalo odpovědi, že může navrhnout změnu tohoto pravidla na shromáždění. Na konci 2. roku našeho fungování přišel první dětský návrh na změnu. Byl poměrně nekonkrétní a na základě doplňujících dotazů na shromáždění jsme přišli na to, že takto pravidlo nemůže fungovat. Navrhující skupina dostala doporučení na dopracování pravidla. Dopracovaný návrh přinesly děti po letních prázdninách a možná se budete divit, ale odhlasovali jsme si pouhých 15 minut denně z 30 minut svačinové přestávky na dobu 1 měsíce. Po měsíci jsme společně vyhodnotili, jak pravidlo funguje, a navrhli dodatečné úpravy.

To vypadá jako dlouhodobá práce.

Ano, ale rozhodně se vyplatí. My dospělí se vždy ptáme, co se tím děti učí. A u nastavování pravidel si odpovídáme, že se děti učí, že pravidla je třeba dodržovat, že pokud nevyhovují, tak se mohou vlastní aktivitou změnit, ale že je těžké nové pravidlo navrhnout z první doby tak, aby vyhovovalo všem, a proto je důležité ho průběžně vyhodnocovat.

A opravdu všechny děti pravidla dodržují?

Většina ano, ale najdou se děti, kterým nějaké pravidlo dělá problém. Myslíme si, že kvůli tomu není nutné pravidla všem dětem zpřísňovat, ale pomoci těm několika dětem, pro které je pravidlo těžké, naučit se ho dodržovat. S těmi pak pracujeme individuálně, vše si spolu zreflektujeme a nastavujeme si drobné krůčky, které dítě zvládne a které postupně vedou k tomu, aby se dítě naučilo s pravidlem fungovat.

A co názor člověka, že se v takové škole děti nemohou nic naučit?

Záleží, co chcete, aby se dítě naučilo. Pokud rodič očekává, že se u nás dítě má naučit tvrdé encyklopedické znalosti, které se v životě hodí hlavně do vědomostních soutěží typu AZ kvíz, pak bych takovému rodiči dala za pravdu. Takovou formu učení u nás opravdu nenajdete.

Ale pokud se na učení podíváme z jiné stránky?

My učíme děti věci důležité pro život, ne pro přijímačky, vedeme děti k tomu, aby uměly naučené věci v životě používat. Chceme, aby se naučily se učit, aby poznaly svoje strategie učení, aby poznaly samy sebe. Budoucnost je plná změn, jisté je jen, že se naše děti budou muset učit pořád něco nového, a proto je důležité, aby znaly svoje vlastní nástroje, jak do toho jít a mohly být v učení efektivní. Zaměřujeme se tedy nejen na znalosti, ale i na kompetence. Znalost je součást.

Co to znamená kompetence ve vzdělávání?

Kompetence má několik složek – znalost, dovednost a postoj. Když to uvedu na příkladu čtení, tak postoj znamená, že čtení považuji za důležitou dovednost, bez které se neobejdu (nebo mám čtení vyloženě ráda), znalost, že opravdu text dokáži přečíst a dovednost, že informacím z textu rozumím a umím je dál použít – tedy tzv. čtení s porozuměním. V tu chvíli jsem ve čtení kompetentní.

Ve školách se často soustředíme pouze na znalosti, jež jsou dnes dostupné všude, ale neumíme je uplatnit do dalšího života. U nás se zaměřujeme na daleko širší oblast lidského učení a rozhodně se to nedá srovnávat se státní školou, to je jako kdybyste srovnávali hrušky a rajčata.

A jak u vás vypadá výuka předmětů typu přírodopis, zeměpis, chemie, fyzika nebo dějepis?

Tak to je na dlouhé vyprávění. Zkráceně se dá říci, že máme dvouhodinovku týdně, kde se věnujeme všeobecnému přehledu a tomu, aby se všechny děti dozvěděly základní informace, jak to po nás požaduje i ministerstvo školství. Většinu času ale věnujeme mezipředmětovým projektům, kdy si děti volí ze 3 měsíčních témat dle svých zájmů a těm se celý měsíc věnují. Na další měsíc si pak volí téma nové. Tato témata spojují výuku několika předmětů dohromady, zaměřují se zejména na praktické využívání znalostí a dovedností, rozvoj kompetencí a rozhodně se propojují se zážitky formou výletů, exkurzí nebo besed s odborníky. Z těch aktuálních mohu uvést například téma virů, kdy se děti kromě přírodopisu věnovaly i dějepisu, zeměpisu (epidemiím, které ovlivňovaly život v minulosti), velké části českého jazyka, rozvoji IT dovedností, ale třeba i výtvarné výchově. Dětem to umožňuje specializovat se do větší hloubky ve svých zájmových oblastech při zachování všeobecného přehledu, což zároveň podporuje jejich vnitřní motivaci k učení.

A máte nějaké srovnání se státními základními školami?

Máme výsledky přijímacích zkoušek na střední školy našich deváťáků a deváťáků ze státních škol, které hovoří o tom, že v matematických znalostech jsme měli deváťáky lehce nadprůměrné a v češtině nastejno. Tak vypadá pouze ten znalostní pohled. Srovnání celých kompetencí se zatím bohužel nedělá.

Rozumím. Vaše děti nedostávají zpětnou vazbu prostřednictvím známkování. Jak tedy?

Kvalitní zpětná vazba je součástí učení, bez toho by neprobíhalo dobře. Zpětná vazba má hodnotit proces toho, jak se dítě učí, a ne to dítě samotné. Jsou stanovená jasná kritéria, jak má hotová práce vypadat. Například kritérium pro písmo zní: Písmo je čitelné, písmenka jsou rozeznatelná, slova jsou napsaná správně a obsahují diakritiku. Ve chvíli, kdy se dělá zpětná vazba, dítě si vezme svou práci a společně si kritéria projdeme. Kontrolu bereme jako součást práce, děti si po sobě práci často kontrolují a sami se hodnotí. Často také využíváme zpětnou vazbu od ostatních dětí. Funguje velmi dobře při prezentování projektů nebo i při plánování výletů. Děti se tím učí zpětnou vazbu kultivovaně dávat a přijímat ji jako inspiraci pro svůj vlastní rozvoj, co by příště mohly udělat jinak či lépe.

Jak se lidé staví k inovativnímu vzdělávání v tak malém městě jako Frýdek-Místek? Přibývá Vám školáků?

ScioŠkola ve Frýdku-Místku má za sebou silnou komunitu rodičů, a díky nim se zde opravdu otevřela. Rodiče nejenže iniciovali jednání se zřizovatelem, ale škole natolik věřili, že své děti dali na 2 roky do komunitní školy, než se nám podařilo získat akreditace ministerstva školství. Nyní jsme již regulérní zapsanou školou a komunita dětí nám postupně roste. Stále máme volná místa ve všech ročnících, ale postupně se nám škola zaplňuje a nyní máme 80 dětí. Lidé se zajímají, chodí se dívat na výuku a vidí, že škola může fungovat jinak a mít výsledky. Silné jsou pro ně zážitky, když vidí naše děti se zaujetím pracovat třeba i dobrovolně o přestávce, když tam průvodce není.

Jak se Vás dotkla tato covidová doba? Fungujete online?

Ano, jako všichni fungujeme v distanční výuce. I zde uplatňujeme naše principy a stále učíme děti kompetence. Nemáme osnovy, a tak jsme poměrně flexibilní a mohli jsme i změnit to, co se s dětmi učíme. Ke klasické matematice, češtině a angličtině jsme přidali digitální technologie, videoprezentace, práci v aplikacích nebo vyhledávání informací. Zabýváme se ale i zdravým životním stylem, prevencí před nemocemi, zdravým jídlem, pohybem i psychohygienou nebo vařením či pomocí v domácnosti. Aktuální je i téma, jak zacházet s digitálními technologiemi, aby nám sloužily, ale neovládaly nás. Velkým problémem je ale sociální izolace dětí. Snažíme se jim dávat podporu formou individuálních konzultací a prostřednictvím mentorů, ale je to málo.

Jak je vaše škola financovaná? Je to pouze z kapes rodičů?

Jsme škola zapsaná v rejstříku škol a školských zařízení, takže máme nároky na čerpání dotací na dítě, to je jeden zdroj peněz, a druhý zdroj je školné od rodičů. Frýdecká ScioŠkola stojí 4900 korun na měsíc.