Sexistická školní knihovna

Další blog ze série: Z deníčku začínajícího průvodce

23. 6. 2020| Filip
IMK 0149

Poslední hodiny galaktiky jsme v Ostrém věnovali dokončení školní knihovny. Bylo třeba rozdělit knížky podle žánrů, oštítkovat je, polepit hřbety. Zcela automaticky jsem vytvořil i kupku dívčích románů v čele se Stanislavem Rudolfem a Helenou Šmahelovou a přirozeně tam šoupnul i romány o koních a teenagerskou novelu Ségra, prober se s podtitulem Klukům vstup zakázán. Kategorie byla pracovně charakterizována štítkem Ženy sobě. Moje feministické tetelení bylo ovšem rychle nabouráno přítomnými dívkami.


„No to nemyslíš vážně, Filipe,“ tázavě zvedla Bibi obočí v domnění, že jde z mé strany o trolling. „Tyhlety braky mám jako číst? Knihy o dívčích trápeních a příhody koníků?“
Spustila se zajímavá debata, při níž jsem si uvědomil, že by bylo fér udělat i kolonku Muži sobě, kam bychom zařadili případné tituly o počítačových hrách, autech a prdění.
„Víš, co by v takové kolonce bylo, Filipe?“ dává mi Bibi další nálož.
„Nahotiny? Komiksy? Batman?“
„Byla by prázdná. Chlapi přece nečtou.“


Došlo mi to. Myslet si, že ženy budou nadšené ze Stanislava Rudolfa je stejný stereotyp jako myslet si, že muži apriorně nebudou nic číst.


Díky, Bibi a Stelo. Dáme to pryč, je to kravina.


Učme se od dětí, stejně jako se děti učí od nás!