Jak se u nás dělá výběrko?

„Tak. A tady ta vaše demokracie končí. Ředitelka prostě vybere nového průvodce a hotovo,“ řekla mi nedávno žena, když jsem se jí zmínil o personálních změnách v našem průvodcovském týmu. Ano, je pravda, že při výběru nových kolegů nesedíme v kruhu a nehlasujeme o každém životopisu. Ale za nedemokratický bych proces výběrového řízení nepovažoval.

Jak to tedy u nás funguje? V prvé řadě je třeba vyřadit životopisy, které neodpovídají požadavkům v inzerátu. Přestože tuto práci dělá vedení školy, nikde není psáno, že se toho nemůže ujmout zároveň i někdo z průvodců. Ale proč by to dělal? Tady moc není o čem debatovat. Když hledáme někoho humanitně zaměřeného, nepomůže nám matematik. Chceme-li někoho na druhý stupeň, je nám k ničemu kandidát, který má zájem pouze o družinu. A tak dále.

Nad užším výběrem relevantních kandidátů už se vede diskuse. Společně pak vybereme několik těch, které pozveme k ústnímu pohovoru. Vzhledem k tomu, že pohovory jsou nyní online, zpravidla se k výběrku připojí i někteří průvodci a položí kandidátovi či kandidátce svůj vlastní dotaz, pokud se chtějí doptat na něco, co nezaznělo (Štěpánka a Lukáš by mohli vyprávět). No a samozřejmě chceme vidět průvodce při práci s dětmi, i toho se mohou průvodci zúčastnit, mají-li čas a chuť. Výsledné rozhodnutí pak vedení konzultuje s průvodci.

Nyní se vraťme k představě, že výběrové řízení probíhá prostřednictvím povinného všeobecného pléna a zjistíme, co podstatného tomu chybí. Tím prvkem je dobrovolnost. Jakmile totiž někoho donutíte rozhodovat o záležitostech, v nichž se necítí osobně zaangažován, jeho hlasování přestane být odpovědné. Průvodce nemusí mít čas ani chuť studovat všechny životopisy a bude prostě zvedat ruce nahodile. Z demokratického rozhodování se tak lehce může stát nenáviděná schůze okresního výboru, kde mají účastníci jedinou motivaci – mít to rychle za sebou.