Tři otázky: První trojročí
Prvňáci, druháci a třeťáci se u nás učí spolu v jedné skupině. Jak to funguje a co to dětem dává? Ptáme se Kamily Poláchové, průvodkyně z 1. trojročí.
Proč se u vás učí prvňáci spolu s druháky a třeťáky?
Protože se tak děti přirozeně učí jedni od druhých. Mladší vidí, co je čeká, a mají se od koho učit. Starší si své dovednosti upevní tím, že je vysvětlují, a zažijí, jaké to je pomáhat. Každé dítě přitom postupuje svým tempem. Kdo už čte, nemusí čekat na ostatní, a kdo potřebuje víc času, má ho. Máme dvě souběžná první trojročí, v každém je 18 dětí a dva průvodci. Ve čtvrtek, kdy máme školu venku, se obě skupiny spojují a jsou s nimi tři průvodci.
Jak u vás vypadá běžný týden?
Pondělí až středa jsou podobné. Den začínáme v kruhu: řekneme si, co nás čeká, a máme společný úkol, třeba na spolupráci. Pak si děti vybírají z aktivit různé obtížnosti nebo pracují podle svého plánu. Jedna dvojice skládá slova z písmen, jiné dítě počítá s pomůckami, další skupinka píše komiks. Přestože každý dělá něco jiného, je ve třídě překvapivě klid. Po přestávce přicházejí na řadu centra aktivit, třeba deskové hry, tvoření nebo vaření. Čtvrtek patří škole venku a pátek čtenářským dílnám.
Jak rodiče poznají, jak se jejich dítě posouvá, když nedostává známky?
Hodnotíme slovně a konkrétně. Dítě ví, co už umí a na čem ještě pracuje, třeba že píše čitelně, ale zapomíná na háčky a čárky. Od začátku se také učí hodnotit samo sebe a dávat zpětnou vazbu ostatním. Rodiče se s námi a s dítětem nejméně dvakrát ročně potkávají na společné schůzce a na konci každého pololetí dostávají písemné slovní hodnocení.
Chcete to vidět na vlastní oči?
Přijďte na ScioŠkolu nanečisto 18. listopadu, 9. prosince, 20. ledna nebo 3. února.